Čimické údolí
MAPA: ZDE
ROZLOHA:
Čimické údolí – sad v údolí: 0,47 ha
Čimické údolí – alej: 0,11 ha
Čimické údolí – sad nad rybníkem: 0,14 ha
PŘÍSTUPNOST: pěšky (bez omezení)
Sad je součástí Čimického údolí a je volně přístupný po místních cestách a pěšinách, které údolím procházejí. Terén je mírně členitý, místy svahovitý.
DOSTUPNOST MHD: bus 152, 202 (zast. Čimice)
OVOCE KE SBĚRU:
Čimické údolí – sad v údolí: ano (jablka, hrušky, slivoně, třešně, ořešáky)
Čimické údolí – alej: ano (třešně)
Čimické údolí – sad nad rybníkem: ano (hrušky, meruňky, slivoně, třešně, jeřáb oskeruše)
HISTORIE
Údolí, které dnes návštěvníky skryje před ruchem velkoměsta, bývalo v minulosti pestrou mozaikou polí, pastvin a sadů. V místech dnešního sadu se již na konci 18. století nacházelo pole o rozloze přibližně půl hektaru. Čimice byly tehdy malou vsí za Prahou s několika statky a svůj zemědělský ráz si uchovaly poměrně dlouho.
Proměnu krajiny dobře dokládají vzpomínky pamětnice Heleny Tomáškové, která se do Čimic přistěhovala v roce 1946. Vzpomíná na dobu, kdy zde byla pole, statky a jen několik domků, a děti si hrávaly na polích, v zimě zde sáňkovaly a lyžovaly. Pole patřilo místnímu hospodáři Pepíku Černému, který jej obhospodařoval pomocí koní. V okolí se nacházely i další ovocné sady, zejména se švestkami, jabloněmi, hrušněmi a třešněmi, a například velký třešňový sad v Drahaňském údolí býval oblíbeným místem setkávání.
Zásadní proměna nastala ve druhé polovině 20. století. V padesátých letech došlo k vyvlastňování zemědělské půdy a zpřetrhání původních vlastnických vztahů. Pamětníci si dodnes vybavují odvod koní do JZD i zánik tradičního hospodaření. V údolí byla zřízena střelnice a krajina začala postupně ztrácet svůj původní charakter.
V sedmdesátých letech pak přišla výstavba panelového sídliště, která zásadně změnila podobu Čimic. Počet obyvatel rychle vzrostl a zanikla velká část historické zástavby. Současně došlo i k výrazné změně vodního režimu údolí – dříve podmáčené a vodnaté plochy vyschly a dnes údolím protéká jen drobná stružka.
Pozitivním momentem bylo vyhlášení části území jako zvláště chráněného území v roce 1968, především kvůli zachování skalních výchozů a teplomilných společenstev. Po sametové revoluci převzal péči o údolí Magistrát hlavního města Prahy, který se rozhodl obnovit ovocný sad jako připomínku původního hospodaření. Samotný sad byl založen v roce 2012 a osázen převážně starými odrůdami ovocných stromů.
GEOGRAFIE
Sad se nachází v Čimickém údolí v katastrálním území Čimice. Údolí má uzavřený charakter a poskytuje útočiště před okolní městskou zástavbou. Díky členitému terénu, svahům a zbytkům původní vegetace působí místy velmi přírodním dojmem.
VYUŽITÍ/AKTIVITY
Čimické údolí je klidným místem vhodným pro procházky a odpočinek v zeleni. Sad připomíná původní zemědělské využití krajiny a umožňuje návštěvníkům ochutnat plody starých odrůd ovocných stromů.
ZAJÍMAVOSTI V OKOLÍ
Samotné údolí je součástí zvláště chráněného území, jehož hlavním předmětem ochrany jsou obnažené skalní výchozy a teplomilná společenstva rostlin a živočichů.
OVOCNÉ STROMY
Ke konci roku 2021 se v sadu nacházelo přibližně 87 stromů. Vysazeny byly převážně staré odrůdy ovocných dřevin, mezi nimi jabloně jako Batul, Borovinka, Boskoopské, Croncelské, Gdanský hranáč, Gravštýnské, Gustavovo trvanlivé, Hvězdnatá reneta, Chodské, Kalvil červený podzimní, Krátkostopka královská, Malinové hornokrajské, Matčino, Ontario, Průsvitné letní, Smiřické vzácné, Studničné, Vejlímek červený nebo Zvonkové. Dále zde rostou hrušně odrůd Clappova a Konference, slivoně jako Althanova renkloda, Malvazinka, Oullinská, Švestka domácí či Wazonova renkloda, třešně a ořešáky.
Mnohé z nově vysazených stromů již plodí. Zajímavostí je například odrůda jabloně Smiřické vzácné, která byla objevena u obce Smiřice nedaleko Hradce Králové, avšak později bylo zjištěno, že její původ sahá až do Skotska, kde je známa jako Gallowayské. Typické jsou pro ni světlé plody poseté tmavými tečkami.
PÉČE O SAD
V sadu probíhá ostrůvkovitá seč v kombinaci s pastvou. Stromy jsou mulčovány, což zvyšuje jejich životaschopnost a zároveň umožňuje využití posečené trávy. Pro zvýšení druhové pestrosti jsou do lokality dosévány vhodné rostliny a ponechávají se zde torza starých stromů.
V bylinném patře převažují běžné luční druhy, mezi nimi i léčivé rostliny jako divizna velkokvětá, třezalka tečkovaná nebo pelyněk černobýl. Z živočichů se zde vyskytuje například bělásek řepový, okáč poháňkový, z brouků bradavičník dvojskvrnný nebo páteříček tmavý. Vzhledem k vlhkosti údolí a blízkosti vodních ploch zde lze pozorovat i obojživelníky, například skokana hnědého.