Když Třešňovka zrála: příběh Třešňobraní 2025

Třešňovka, která majestátně korunuje pražské Hrdlořezy, letos zčervenala nebývalým tempem. Slunce, jaro i městský ruch si ji vzali do parády už v půlce června a my jsme netrpělivě čekali, až společně otevřeme další sběračskou sezónu...

Ačkoli jsme měli v diáři pečlivě zaznačeno, že třešňobraní proběhne od 18. do 25. června, realita si letos připravila malé překvapení. Po příjezdu na místo nás totiž čekalo ticho před sklizňovou bouří – a hlavně téměř očesané stromy. Mise Na ovoce se tak splnila o něco dříve, než bychom si přáli… Ale řekli jsme si: „kdo hledá, najde!“ A skutečně – každý, kdo byl ochotný popojít se žebříkem o kousek dál, si v následujících čtyřech dnech přišel na své a nějaké třešně objevil.

Z počátečního rozčarování nás však absolutně vytrhla Ovocná slavnost, která 21. června proměnila Třešňovku v jeden velký letní sen!
Tradiční veselice začala pozvolna: ve 14.00 jsme návštěvníky přivítali welcome drinkem z domácích třešňových limonád, které mizely rychleji, než jsme stíhali dolévat. A bodejť by ne. Variace čerstvě kvašených třešní doplněných o divoké byliny přímo ze sadu otevřela úplně nový vesmír chutí…

Záhy mezi stromy rozezněly první nadšené hlasy milovníků hmyzu. Hravě-naučná vycházka “Brouci v sadu” v podání entomologa Karla Chobota přilákala malé i velké zvědavce, kteří pronásledovali obyvatele sadu s lupou v ruce a objevovali fascinující svět v džungli trav.

Mezitím se ve stínu pod stromy rozběhly výtvarné dílny Jany Hřebíčkové, kde vznikaly nádherné zápisníky, přáníčka i třešňové drobnosti plné barev.

A hned vedle se vařilo a bublalo – Míša Bílková z “Moje marmeláda” předvedla, jak se třešně dají zavřít do skleničky tak, aby chutnaly ještě lépe než čerstvé. Dochucovalo se vanilkou a či rozmarýnem a kdo přidal ruku k dílu, odnesl si domů vlastní marmeládu. Na tomto kulinářském workshopu jste také mohli vidět v akci náš jedinečný peckomet, který by rozhodně neplival tolik pecek bez zásahu superhrdiny z Hero Clanu :) – tímto bychom ještě jednou rádi poděkovali Ilnurovi Gafurovi za fantastické seřízení tohoto malého-velkého pomocníka!

Kdo tou dobou bloudil mezi větvemi, jistě narazil na Zahrátky – divadelní hernu pražských souborů “Řev na hřišti” a “Damúza”, kde se děti i dospělí stávali tvůrci mnoha příběhů a snadno přepínali mezi fantazií a realitou. A aby toho nebylo málo, po celém sadu se rozléval soulově-jazzový rytmus kapely Bludný proud, která nám opět dokázala, že hudba a ovoce patří k sobě.

V 16.00 už trávou kráčela Míša Zemková a společně s ní voňavá bylinková procházka. Učili jsme se rozeznávat léčivky, sbírat drobné kvítky a nakonec i plést svatojánské věnečky, které v podvečerním slunci vykouzlily z každé slečny nádhernou vílu.

Když se přiblížil podvečer, přišla chvíle, na kterou se všichni těšili. Svatojánský oheň – praskající dřevo, opékání buřtů, smích, zpěv a šumění města pod kopcem.


V 18.00 se k ohni posadila Ivana Huspeková a rozpoutala magický storytelling. Každý příběh jako by vystřelil jiskru do tmy, každý detail nechal přítomné zatajovat dech. A než se setmělo docela, sálal pod korunami třešní další kulturní zážitek – koncert kapely Frida & Co., která nás protančila přes Španělsko, Mexiko, Brazílii až po francouzský i romský folklor.

Pak už přišli na řadu ti nejodvážnější z odvážných. Ti, kteří se nechtěli loučit a nechali se přesvědčit romantikou letní noci. Rozbalily se spacáky, napnuly hamaky a mezi stromy se uvelebili lidé, toužící se probudit do třešňového rána. Parta, která nechtěla, aby tahle noc skončila.

Během slavnosti se sklidily už opravdu poslední třešně, a tak jsme následující den museli oznámit světu, že Třešňobraní 2025 je u konce = Třešňovka je oficiálně očesaná.
A o to nám koneckonců vždycky šlo:)

Takže přestože samosběr skončil dříve, než jsme čekali, sad zůstal “otevřený” dál – voňavý, plný života: brouci, výhledy, ticho, příběhy i okamžiky, které se nedají sebrat do košíku, ale zato zůstávají v hlavě ještě dlouho. Děkujeme každému z vás, kdo dorazil, podpořil nás, tvořil, zpíval, ochutnával a sdílel s námi kus léta.
Třešňobraní 2025 bylo sice krátké, ale zato sladké a nesmírně intenzivní.
Těšíme se, až se zase potkáme mezi stromy!